Drobečková navigace

Úvod > Rehabilitace

Rehabilitace

rehabilitace.JPG"Rehabilitace je obnova optimálního nezávislého a plnohodnotného tělesného a duševního života osob po úrazu, nemoci nebo zmírnění trvalých následků nemoci nebo úrazu pro život a práci člověka" - definice WHO 2001.

Slovo rehabilitace pochází z latinského re (=znovu) a habilis (=schopný). Tento pojem vyjadřuje snahu o co nejrychlejší znovu uschopnění člověka po zranění nebo úrazu do původního stavu nebo alespoň do stavu, který se bude tomuto původnímu stavu co nejvíce přibližovat. Rehabilitací v širším významu se zabývá rehabilitační lékař a tým fyzioterapeutů. Nedílnou součástí rehabilitace je fyzioterapie.

Rehabilitační lékař

rehabilitace2.JPGRehabilitační lékař je specialista, který má kromě oboru všeobecného lékařství další vzdělání ukončené atestací v léčebné rehabilitaci, k čemuž potřebuje prokázat znalosti z oboru ortopedie, neurologie, psychiatrie, revmatologie, pracovního lékařství, interny, protetiky, ORL a dalších spolupracujících oborů. Rehabilitační lékař má proto komplexní pohled na zdravotní stav pacienta.

Rehabilitační lékař se specializuje na obnovu funkcí ztracených úrazem, nemocí, stárnutím či degenerativními změnami nebo funkční poruchou, které ovlivňuje kvalitu života a následně pracovní zařazení. K léčbě nemocí využívá rehabilitační lékař široké spektrum léčebných postupů. Jedná se například o fyzioterapii, myoskeletální medicínu, fyzikální léčbu atd. Rehabilitační lékař je zároveň vedoucím multifunkčního týmu fyzioterapeutů, který tyto léčebné metody provádí.

Rehabilitační lékař rozhoduje o rozpisu jednotlivých procedur, ale hlavně musí rozpoznat příčinu onemocnění, která vedla k problémům v oblasti pohybového aparátu a poznání stadia choroby. Jiný léčebný postup je u akutních onemocnění, další u subakutních či chronických postižení pohybové soustavy.
Další nezastupitelnou roli má při posouzení, zda se jedná o problém čistě svalové a kosterní soustavy, či jde o přenesenou bolest z vnitřních orgánů.

Obecně je nutno mít na zřeteli:

  • páteř – pohybový systém jako celek – působí příznaky, které jsou mylně pokládány za vnitřní onemocnění,
  • porucha vnitřních orgánů působí příznaky, které napodobují poruchu pohybového ústroj,
  • onemocnění vnitřních orgánů vyvolávají reflexní reakci v odpovídajícím pohybovém segmentu páteře, včetně jeho blokády,
  • vnitřní onemocnění, které způsobilo poruchu v pohybovém segmentu páteře nebo ve svalstvu, se již sice upravilo, ale vzniklá blokáda přetrvává a nyní napodobuje vnitřní onemocnění.

Prvořadým úkolem lékaře je tedy stanovit správnou diagnózu. Obzvláště páteř může vyvolat potíže, které imitují vnitřní onemocnění a bývají nemocnými za ně považovány. To bývá také důvodem, proč mnozí věří, že laický léčitel vyléčil vnitřní onemocnění pomocí manipulace. Vyléčil tak problém v oblasti páteře, který imitoval vnitřní onemocnění, jakmile ustaly bolesti v páteři, odeznělo i vystřelování po nervových drahách do vnitřních orgánů. Původně se totiž zpravidla o vnitřní onemocnění vůbec nejednalo. A naopak pacienti vyhledají rehabilitační či neurologickou ambulanci s potížemi v oblasti páteře, může se však jednat o zcela jiná onemocnění – problémy v oblasti krční páteře, hlavně v horním úseku, bývají při recidivujících angínách, onemocnění plic se odráží v pohybových segmentech hrudní páteře, ve 3. - 5. žebru, podobně i onemocnění žaludku a jater. Gynekologické potíže bývají často spojené s blokádou SI skloubení, bolestivostí kostrče, břišního svalstva. Proto, pokud dochází např. k opakovaným blokádám SI kloubů, je třeba hledat příčinu jinde a ne opakovaně manipulovat SI klouby. Zpravidla se jedná buď o svalovou dysbalanci v oblasti pánve či o nějaké jiné vnitřní onemocnění.

Tělo jako funkční celek

Je nutno mít na zřeteli, že pohybový systém a páteř představují funkční celek, který se adaptuje a kompenzuje funkční poruchy tak, aby rovnováha těla zůstala vždy zachována. Tak vzniká sekundárně patologický – kompenzační, antalgický – pohybový stereotyp, který může přetrvat, i když jeho příčina zanikla. Zdaleka nejčastější příčinou bolesti je porucha funkce pohybové soustavy. Častým problém bývají funkční blokády. Nejdůležitější příčinou blokád je přetěžování následkem poruchy pohybových stereotypů, úraz, či vnitřní onemocnění. Pokud se neodstraní příčina, blokády se opakují, recidivují. Další nezastupitelná role lékaře je v odlišení onemocnění na morfologickém podkladě a funkčního charakteru onemocnění. 

83% pacientů trpí depresemi

V emočním prožívání nemocných obecně dominuje deprese a úzkost. Odhaduje se, že až 83% pacientů v Centrech pro léčbu bolesti trpí depresí. Úzkost může práh bolesti posunout a způsobit zvýšené vnímání bolesti. Je proto třeba věnovat pozornost bludnému kruhu bolesti: bolest – nepohyblivost – ochabnutí svalů a zhoršení kondice, pak náhlá aktivita potíže zhoršuje a vede k poškozením, často i pádům, což vede k bolesti a další inaktivitě – pocity slabosti – zhoršení nálady – deprese – inaktivita – bolest atd. Z modifikujících faktorů může zhoršovat bolest pozornost okolí, vyhýbání se pohybu. Kromě reflexní bolesti má velký význam přítomnost psychologických či sociálních faktorů na vnímání bolesti, na jejím vzniku a udržování. V terapii se zaměřujeme na změnu vyhýbavého chování a vedeme pacienta k postupnému plánovanému zvyšování aktivity. Při pohybové léčbě chronické bolesti doporučujeme cvičení na udržení rozsahu pohybu, posilovací cvičení, aerobní trénink nebo speciální postupy cvičební, které probíhají ve spolupráci s fyzioterapeutem. Lékař musí posoudit závažnost stavu a rozhodnout o dalším postupu, zda pokračovat v klidovém režimu či zahájit řízenou rehabilitaci.

Na bolest se nelze dívat jen jako na negativní jev, protože pohybový systém je podřízen naší vůli, nemá jiný způsob, kterým se bránit přetěžování, než právě bolestí. Kdyby bolest byla způsobena pouze morfologickými změnami, nemohla by plnit svůj úkol. Takto je volní hybná činnost člověka udržována v únosných mezích díky bolesti.

Proto je také pohybová soustava nejčastějším zdrojem bolesti v lidském organismu a není náhoda, že přenesená bolest z jiných ústrojí se většinou pociťuje v různých částech pohybové soustavy. Na podráždění v pohybovém ústrojí a vnitřních orgánech reaguje nervová soustava zvýšeným napětím, a tím se zase reflexně zvýší napětí a bolest ve svalech. Pokud tedy chceme snížit bolesti v cílovém orgánu, musíme přetnout tento bludný kruh – buď v kosterně-svalové soustavě, páteři, či na úrovni mozku, často kombinací všech etáží. A metody a způsoby ovlivnění těchto etáží by měl opět rozhodnout lékař znalý problematiky.

 

Objednávejte se v čase
po, út, čt
8-15 hod.
st, pá
8-12 hod.
Na telefonním čísle
377 52 32 77